lucie ptáčková
vánoce u nás začínají přesně ve chvíli, kdy někdo poprvé
pustí all i wantfor christmas od mariah carey. ten
moment je zhruba konec listopadu a ten někdo jsem já.
strašně se těším na chvíle strávené s rodinou. chvílé,
kdy u televize s panem kodetem křičíme: „to je tím,
s kým se taháš, stím rudým bolševickým nokem!"
stromeček máme jednoduchý a striktně laděný do bílé
barvy... s mini zápletkou, třpytivou ozdobou ve tvaru hot
dogu. döufám, že si letos manžel nevzpomene na svoje
červeno-slaměné ozdoby, abych nemusela vymýšlet,
proťse nám už na stromek nevešly.
každý rok vyrábím vaječný likér, u kterého jsem v prů-
běhu let vypiplala podíl rumu, bourbonu, smetany
a dalších ingrediencí k - nebojím se ten výraz použít-
dokonalosti, každý musí ochutnat a každého nutím říkat,
lepší nikdy neměl. při jeho tvorbě a následné distri-
buci po rodině a přátelích cítím hrdost a pýchu spolu
s tíhou svého vaječného závazku. minulý rok jsem ho na
ochutnávku propašovala i do vysílání našímanní relace
nový den. kolegové říkali, že lepší nikdy neměli.
letos nás čekají prvhí vánoce v novém. původně to měly
být už ty loňské, ale o rekonstrukci zase někdy jindy.
těším se na to, jak budou vánoce našemu novému do-
movu slušet. jak ho provoní mandarinky, jak ho prosvítí
světýlka a jak se v něm budou linout koledy, pohádky
a dohadování o tom, kam umístíme stromeček. a jak je
možné; že se při stěhování ztratily zrovna ty červeno-
-slaměné ozdoby. těším se na to všechno.
